V životě je spousta situací, které bychom si zpětně raději odpustili. Ale byli bychom dnes tím kým jsme, kdyby nás všechno, čím v životě procházíme, ať již dobré či zlé, neformovalo?
Mates nevyšel, Jenda sice nadhodil, že by naše náhodné setkání mohlo něco znamenat, ale už s tím nic dalšího neudělal. Takže plán byl jasný. Vymyslet, jak být busy. Nemít čas moc přemýšlet a litovat se. Funguje to skvěle. Když jsem se kdysi dávno takto potřebovala „zabavit“, tak jsem si udělala inženýra.
Plánování, ale předcházelo fňukání. Fňukání na rameni (virtuálním) každého kamaráda, který byl připraven poslouchat. Poslouchali ochotně a tak dlouho, až jsem se nemohla poslouchat já. Takže jsem se z toho jednou v noci musela vypsat. První tři příspěvky tohoto blogu. Mohla za ně nespavost. Díky za ní. Byly to nejproduktivněji strávené hodiny nad ránem, co pamatuji. A stal se z toho první krok mého nepojmenovaného plánu. Druhým krokem byly letenky do Bologny, protože dovolenou už jsem beztak potřebovala. Třetím krokem swajpování a domlouvání dalších randíček.
Ještě před odletem jsem stihla potkat Lukyho. Luk rád běhal po horách. Taky na většinu věcí, co jsem řekla, reagoval: „ty musíš být hrozně chytrá“. Bohužel. Když to zopakoval po třetí, tak jsem usoudila, že víc než kompliment je to spíš konstatování vlastní nedostatečnosti v téhle oblasti. Škoda. Byl vlastně roztomilý. Snažil se. Třeba se na mě dlouze díval, aby mě nakonec přirovnal k padesátileté herečce (ale pořád hrozné kočce!). Přesto nebo právě proto jsme z hospody odcházeli srozumění s tím, že tohle neklapne. Krátce na to odlítám, takže nemám čas smutnit.
Být busy na cestách mám zmáknuté. Každý den v jiném městě. Ráno nevím, kde druhý den složím hlavu. Sebemrskačsky se vydávám po stopách toho, čím mě bavil. Po stopách Karla IV. On náš Kája byl (a ještě je) totiž v určitých částech Itálie celkem populární (a jak to bývá jinde zase nepopulární). Je zde např. údajně první město (městečko), které po něm nese jeho jméno. Montecarlo. Odvozené od pevnosti Montecarlo, kterou nechal založit v roce 1333, a jejíž promyšlené umístění nedlouho poté umožnilo osvobodit město Lucca (nádherné historické městečko) od nadvlády uzurpátorů z Pisy. V Montecarlu dneska pěstují víno. V Lucce zase rekonstruují palác, ve kterém údajně Kája před lety ve městě pobýval. Vzhledem k tomu kolik času jsem tam strávila laděním perfektního selfie si myslím, že jsem Kájovi zase o kus blíž. Hlodalo mě, jestli nevyužít toho selfie jako berličky k znovunavázání konverzace s Jendou. Kdo jiný by měl kapacitu se mnou diskutovat, hádat se, přesvědčovat mě třeba o tom, že Karel nepřebýval v té budově, u které jsem hodinu stála a probírala se plusy a minusy toho, jestli těm náhodám nepomoci, ale hned v té vedle. Ano, to jsem nakonec zjistila sama. Špatná adresa. Stane se…