Prý na ajťáka vypadám normálně. Zasmál se, zamrzl a zakoktal, že je to poklona. Právník, amatérský archeolog, cestovatel, možná taky trochu psycholog. Dorazil v kraťasech a nátělníku. Na rande. Prý byl rád, že se stihl převléct. Z obleku po soudu. V tomhletom vedru. Inu horko bylo, ale triko by ho nezabilo. Rada od ajťáka.
Až na ten nátělník to nebyl fail. Byl milej. Rozumnej. Zajímavej. Zcestovalej. Pravda je, že jsem ráda, že jsem šla. Že jsem kvůli natělníku neodešla :).
Je to brzo. Hledat znova. Ale já byla dlouho sama. Tak nějak možná i teď. A už nechci. Chci si psát. Chci se smát. Chci se bavit. Chci cestovat. Chci to dělat v páru. Chci s někým bydlet. Vracet se domů. Usínat. Když je blbě, tak se o něj opírat. Tak nějak to sdílet. Cestovat. Plánovat. Já destinace a on trasy. Spát pod širákem i v hotelu na pláži. Vařit i grilovat. Mít víc plánů spolu nežli sama. A na ty zbylé být připozvána. Připravovat ranní kávu. Přinést čokoládu. Načít víno. Povídat si do noci. Řešit obyčejný věci.
Vyčistilo mi to hlavu. Možná pomohlo i odpolední malování, štukování. Bolavý ruce. Manuální práce. Horká vana. O něco méně bolavý srdce. Barbar Conan večer v telce.