Málokdo ví, že miluju romantické novely. Jednoduché i složité. Braky i klasiky. Když mi bylo tak nějak 12 let objevila jsem u babičky na půdě sbírku harlequinů. Nechtěla jsem domů. O něco později přišla Jane Austen, sestry Brontëovi nebo třeba Thomas Hardy. Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Na větrné hůrce, Tess z rodu D´Urbervillů… Pak jsem narazila na Kindle Unlimited na Amazonu. Neomezený přísun knih. Příběhů. Vybírala jsem ty, kde už v úvodu autoři slibují, že to dobře skončí. Každý den možná rok jsem dávala aspoň jednu. Všechno mě to formovalo. Ne vždy zdravě. Hltala jsem příběhy o lásce, smutku, pýše, strastech, lžích, intrikách, rodinných i osobních tragédiích.
Jsem romantik. I když se to nezdá. Rozplývám se nad hvězdami. Dojímám se u filmů. Jsem taky cynik. Schovávám se za rozum. Za logiku. Za vědu. Za fakta. A po nocích. Sním o silných příbězích. Pažích. Lásce. Strastech. Šťastných koncích.
Hledám svého Mr. Darcyho. Pyšného. Jistého v názorech. Ve své neomylnosti. V tom, že když se jednou rozhodne už to nejde změnit. Přece se tak rozhodl. A tím je to daný. Je přece charakterní.
„Ne,“ pravil Darcy, „nic takového jsem nepředstíral. Jistě mám chyb až dost, ale doufám, že mezi nimi není pokrytectví. Nemohl bych zaručit, že zachovám moudrou rozvahu za všech okolností – nedokážu se vždy přizpůsobit, aspoň ne natolik, nakolik to okolní svět vyžaduje. Nezapomínám na pošetilost a prohřešky ostatních tak rychle, jak by bylo třeba, ani na urážky vůči své osobě. Nedám se zviklat ve svém mínění, kdykoliv mi je někdo vyvrací. Snad by to někdo nazval umíněností. Ztratím-li o někom dobré mínění, ztratím je navždy.“
„To je ale skutečná chyba!“ zvolala Elizabeth.
„Skálopevná předpojatost je povahový kaz. Avšak zvolil jste si svou slabou stránku dobře. S tím nejsou žádné žerty. Jste přede mnou zcela v bezpečí.“
„Domnívám se, že každá povaha má svou stinnou stránku, nějaký vrozený nedostatek, který se nedá překonat sebelepším vzděláním.“
„A vaším nedostatkem je sklon shlížet na lidi s odporem“
„A vaším,“ odvětil s úsměvem, „záměrně zkreslovat, co se řekne.“
Hledám svého Darcyho. Toho, který přišel na to, že pýcha není všechno. Že názory se vyvíjí. Lidi se mění. Toho, kterého Elizabeth ranila. Odmítla. Toho, který s vědomím, že Elizabeth je to „ono“. Vědíc, že nezáleží na mínění. Na dojmu neomylnosti. Dal vale pýše. Předsudkům A šanci sobě. Bez zármutku.