Na wiki se píše, že hlavologie je fiktivní filozofie, za kterou může Bábi Zlopočasná (postava z knih Terryho Pratchetta). Bábi hlavologii vysvětluje tak, že lidé nevidí to, co je skutečné, ale upravují si své vnímání podle svých představ a vžitých zvyklostí. Není pak důležité umět například čarovat, jako spíš vypadat jako někdo, kdo umí čarovat.
Nastoupila jsem do nové práce. Bude to legrace. Komunikace a spolupráce ve firmě zdá se vskutku startupová. Takže neuplynula minuta během níž bych něco nebo někoho v duchu nehejtila. Od vyhladovělého oblečeného psa, co si brouzdá kancelářemi, pokoji na spaní s palandami, kolegu z Moravy, po HRky, který srší úsměvy, smajlíky a vykřičníky.
Před nástupem jsem se bála. Když jsem odcházela z korporátu měla jsem v hlavě myšlenku na svoji firmu. Neumím se zbavit pocitu, že jsem jí zahnula. Že jsem selhala. Ač jsem to tímhle krokem rozhodně nevzdala.
Jsem Hvězda. Aspoň dle výsledku osobnostního testu Talent Dynamics, kterým jsme strávili hned druhý den v práci. Potřebuju zářit, tvořit, motivovat a inspirovat okolí. Problematická část prý je, že lidé s tímto profilem odrazují druhé svými příliš vysokými nároky a sklony ke kritičnosti. Nemají rádi detaily, systémové plánování, učení se z učebnic ani přílišné zaměření na data a fakta. Jak prdel na hrnec. Ač jsem se s tím vším naučila pracovat. Jen mě to vyčerpává, protože mi to není přirozený, ale naučený. Co je ještě pro hvězdy typický je, že když před ně dáte čistý papír, budou nešťastný. Když před ně dáte čistý papír a někoho s kým o tom můžou mluvit, bude za chvíli plný. Přesný.
„Vždyť mě stejně nemiluješ.“ Pamatuju si na to, jak jsi na mě koukával a říkal, že jsem jasná. Že to vidíš. Že při svý práci umíš číst lidi. Já kroutila hlavou. Nebyla si jistá. Vystrašená z toho, jak by to mohlo dopadnout. Z toho že jsi diktoval tempo. Že jsi v mnoha ohledech horší než lavina. A teď to zpochybňuješ. Když se na to dívám tvýma očima asi ta odpověď byla jiná než očekávaná.
Kdysi jsi řekl, že jsi nikdy nepotkal nikoho s kým bys měl takovou chemii a hlavologii, a že přece bylo jasný, že to bude dobrý… Nebylo. Hlava mě brzdila. Pozdě jsem ji vypnula. Už se mi nelíbí být přísně racionální. Zodpovědný. Odtažitý. Chci dobrodružství. Nejistoty. Sdílení. Brainstormování, aby ani jeden papír nezůstal bílý. Prázdný. Umění. Zpívání. Vaření. Ochutnávání. Kochání se. Tvoření. Firmy nebo života. Obojí.
Bylo to bez rozmyslu. Bylo to na zmáčený košili. Mezi soply. Ale nemohlo to být úplně překvapivý. Někdy se tak věci prostě mají. Někdy se nevyvíjí, jak bychom očekávali. Někdy jsme rozbití až je to k zblití. Přežití.
Venku sněží, na náměstí je masopustní veselí, zítra se běží dvoumílový běh, na který jsem poctivě trénovala, a já pomalu vzdávám hru na hrdinu a dopuju. Trpím. Praha mě obdařila bacilama.