Mám za sebou druhý týden v nové práci. Potkala jsem bambilion lidí. A zdá se, že jsou z mého kmene. Někteří. Zatím mě, ale všichni do jednoho vybíjí. Unavují. Takže se těším až je uvidím. A pak se hrozně těším až zase zmizí(m).
Chyběli mi kolegové. Spolupráce. Kafíčka. Obědy. Brainstormování. Vymýšlení. Odpovědnost. Práce. Jiná energie. A pak zase nabít baterie. Zatím stále na Moravě. Krátce. Mrzí mě pomyšlení, že tu nezažiju léto. Teplo. Dlouhé letní večery. U drinku. V parku. V letňáku. U řeky Moravy nebo Mlýnskýho potoka. U Poděbrad. V jednom z mnoha kostelů, kam se chodím jen tak kochat a rozjímat. Vymrzat. Přesto. Bylo to jen na chvíli. Dočasný azyl. A třeba se jednou vrátím. Až se zase v sobě ztratím. Tentokrát na dýl.
Měla jsem rande a nebylo z Tinderu. Na doporučení. Dohození. S tím vybíjením je to takový celkově zajímavý. Baví mě lidi. Chytrý, zajímavý lidi. Ale jen chvíli. Pak se stahuju a šetřím síly. Až na výjimky. Je jich málo. Dobrý je, že když se potkáváte s podobnými typy – introverty, tak většinou pochopí, že potřebujete prostor. Jinak z vás bude netvor. To rande bylo dobrý. Malá strana, Petřín, Nový svět, Kuchyně. Nerudovka, Kampa. Romanťárna ve tmě. Ale. A tím to obvykle končí… Stále mám v rukou cizí louči.
Mrzí mě, že nejsem vždycky přímá. Že abych neranila (třeba i sebe), neřeknu, co mě zebe. Tepe. Ujišťuji vás, že nejistota je horší než jakkoli rádoby bolestivá pravda. A hlavně se s ní dá pracovat. Pracuju na sobě, abych uměla říct, co je třeba. Zpětná vazba. Ale i vymezení se a hranice. Informace. Způsob formulace. Kolikrát se bojím něco říct, protože očekávám, že druhého tím raním. Přidělám starosti. Ale vím, že v mým případě by to nemohlo být dál od skutečnosti. Přehnaná nebo jakkoli jinak nepříjemná reakce (krev, pot a zejména slzy) není vaše vina. Je to moje obrana. Něco s čím se musím srovnat. Bojovat. Přesto informace jsou poklad. Doklad, že víte co je dobrý. Vědět, co se děje, je nedocenitelný. Nejistota je zlo. Se vším se dá pracovat. Hlavně nerozhodovat za druhého.
Všední radosti. Slasti. Bolení kříže. Tíže. Změny a odpovědnosti. Rozhodnutí. Pak zase posunutí. Žití. Bytí. Cestování. Snění. Bytí tady a ne tam. Všechno má svůj význam.