Je 7:45 ráno a volá mi máma. „Děda v noci umřel.“ Vzbudila jsem se v 6 ráno, jako každý den. Do světa, kde se odstřeluje další země, a kde je o člověka méně. Dodává, že je to dobře, že se trápil. Vím to, byla jsem tam před dvěmi dny. Poznal mě. Svýma smutnýma očima na…
Autor: administrator
Melancholie
Melancholie je film. Na kterém jsem byla v Letňáku. V kině, kam jsem myslela (ještě v zimě), že už se tam nepodívám. Protože Olomouc byla vždycky jenom dočasná štace. Ale byla? Je? Melancholie je taky planeta. V tom filmu. Planeta, co narazí do Země. A nic za sebou nenechá. Je to destrukce života. A tak…
Růže, nostalgie, zábava
Na Vánoce mi přinesl chlapec na rande červenou růži. Vím jistě, že někdy v minulosti jsem ho měla ráda. Byla platonicky zamilovaná. Ale každý krok našeho krátkého randění pro mě bylo probuzení. Nebyli jsme kompatibilní. To co kdysi jiskřilo, tváří v tvář realitě nefungovalo. Přišla jsem tím o kamaráda. Toho, kterého jsem měla ráda. Byl…
CHCI
V lednu jsem si pořídila plánovací diář. Hned na první straně se mělo vyplnit „Moje životní CHCI.“ Je duben a já nad diářem pravidelně sedím a nevím. Deset záložek. Deset životních chci. A já zatím neuměla vydefinovat víc než pár. Asi sedm. A ještě nejsou podle návodu. Tam se totiž píše, že „CHCI představují cíle,…
Hlavně se z toho neposrat
Minulý týden jsem byla na prohlídce bytu. Rozhodla jsem se, že v zájmu zachování svého psychického zdraví se teď domů vracet nemohu. Byt je v Nuslích. Je pěkný. Zrekonstruovaný. Ale taky úplně prázdný a severní. Takže trochu studený. Na druhou stranu sousedí s jednou z Grácií. A to se vyplatí. Celých pět dní, co jsem…
Všední radosti
Mám za sebou druhý týden v nové práci. Potkala jsem bambilion lidí. A zdá se, že jsou z mého kmene. Někteří. Zatím mě, ale všichni do jednoho vybíjí. Unavují. Takže se těším až je uvidím. A pak se hrozně těším až zase zmizí(m). Chyběli mi kolegové. Spolupráce. Kafíčka. Obědy. Brainstormování. Vymýšlení. Odpovědnost. Práce. Jiná energie….
Hlavologie
Na wiki se píše, že hlavologie je fiktivní filozofie, za kterou může Bábi Zlopočasná (postava z knih Terryho Pratchetta). Bábi hlavologii vysvětluje tak, že lidé nevidí to, co je skutečné, ale upravují si své vnímání podle svých představ a vžitých zvyklostí. Není pak důležité umět například čarovat, jako spíš vypadat jako někdo, kdo umí čarovat….
Řeč těla
Minulý týden byl doslova nabitý událostmi. Hlavně těmi politickými. Od poplašné zprávy ve stylu „Tak nám zabili Ferdinanda.“ po „Válka musí bejt.“ až po úlevu, která přišla, když se ukázalo, že ani tohle všechno tentokrát k vítězství manipulativního zla nestačilo. Ty volby mi tak neležely na srdci, čekal jsem přesně, že to tak dopadne; ale…
Přiznání
Nedávno jsem s někým řešila, že mám pocit, že si ráda trochu ubližuju. Máchám se ve věcech, co mi nic moc nedávají a odmítám se pustit toho, co mě bolí. Protože v tom cítím. Protože mě to motivuje a inspiruje a podněcuje kreativitu, která jinak někde líně dřímá. Ne nadarmo se traduje, že největší umělecká…
Výkřiky (možná do tmy)
Začala jsem běhat. Za týden jsem byla několikrát. Neběhám žádné velké dálky. Pohybuji se od 1 do 2 km. Snažím se si zvyknout a nepřetáhnout to. Končím, když přestávám mít dobrý pocit. Teda dobrý je asi silný slovo. Končím, když u mě, kromě špatných pocitů, začíná převládat celkový diskomfort, dochází mi dech, píchá mě v…