Jsem trochu pokrytec. Říkám, že nemám ráda škatulky, ale vždycky jsem viděla svět černobíle. Takové vidění je vlastně forma škatulkování. Lidi jsou buď dobrý, nebo zlý. Vztahy jsou buď šťastný, nebo špatný. Buď jsi mega úspěšný, nebo neúspěšný. Děláš práci dobře, nebo ji děláš špatně. Dělej věci naplno, nebo vůbec. Buď víš, nebo nevíš, a…
Óda na změnu
Ke konci roku se málo z nás vyhne nějaké formě bilancování. Loni touhle dobou jsem se vracela z Irska a říkala jsem si, že by bylo hezký udělat z toho tradici. Utéct před Vánoci někam, kde člověka nesemele shon, stres a nesmyslné požadavky související s blížícími se Vánoci. Svátky klidu. Někam, kde se bude jen…
Já nebrečím, ty brečíš
Hot sex s ex. Není to dobrý. Bylo to dobrý. Bylo to opilý. Velký city. Velký strachy. Velký krachy. Problém je, že strach jim nezabrání. Ani nás neochrání. Ale ochromí. Kvůli strachu mnohdy jdeme v prachu za ostatními. Už se nechci bát. Předcházela tomu dvouměsíční průprava. Psaní si. Dvoření. Návštěvy. Vaření. Objetí. Pocení v sauně….
Ted Mosby: Architekt
V seriálu Jak jsem poznal vaši matku jde Ted na rande s Jen, po chvíli oba zjistí, že na tom samém rande již byli. Před sedmi lety. Ted se vyděsí, že již jede druhé „randící“ kolo. Stalo se mi to samé. Skoro. Psala jsem si s Kubou. Hned na začátku jsme se trochu chytli. Ujasňovali…
Všechno bude famfárový
Spadla na mě skříň. Mám bouli na hlavě. Šrám na zádech. A rozbitou skříň. Je vestavná. Ode zdi ke zdi. Od podlahy ke stropu. A já jsem netrpělivá. Chtěla jsem ji hned. Takže jsem se do montáže pustila sama. Udržet u sebe (nohama) dvoumetrové stojky a snažit se je přišroubovat (rukama) není žádná sranda. Ale…
Mr. Darcy
Málokdo ví, že miluju romantické novely. Jednoduché i složité. Braky i klasiky. Když mi bylo tak nějak 12 let objevila jsem u babičky na půdě sbírku harlequinů. Nechtěla jsem domů. O něco později přišla Jane Austen, sestry Brontëovi nebo třeba Thomas Hardy. Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Na větrné hůrce, Tess z rodu D´Urbervillů……
Zimní trpění
Advokát se chtěl vidět. Řekla jsem ne. Zdvořile vysvětlila, že mě hledání času na setkání nyní stresuje, a že se omlouvám, že na to momentálně nemám. Kapacity ani city. Vyletěl jak čertík z krabičky. Zeptal se, jestli si nedělám srandu. Řekl, že jsem nezralý děcko. Zaklel. Až mě rozbrečel. Vždyť byl milej. Sympatickej. Zdvořilej. Ale…
„We Can Do It!“, a nebo taky ne…
Celý život jsem žila v přesvědčení, že když budu všechno zvládat (ideálně sama) a vycházet lidem vstříc, tak to všichni ocení a všichni (včetně mě) budou šťastní. A já šťastná byla (jsem) jen asi ne z toho, že jsem všehoschopná. Z toho jsem spíš dost unavená. Včera mi to připomněl můj bývalej. Ležela jsem ve…
O plagiátorech, duševním vlastnictví a inspiraci
Nápady, vize, ideje jsou strašně cenná věc. Nejen že by bez nich prakticky nevzniklo nic nového, ale také v nás probouzí nadšení. Těšení. Štěstí. Chuť je realizovat. Vidět to, co se vymyslelo. Být pyšný. Spokojený. Chuť pracovat… A někdy nepřicházejí. Jindy jich je tolik, že se nestíhají ani ohřát. Natož zapisovat. Čím to je? Co…
Hřbitovní kvítí
Táta má narozeniny. Šedesátiny. Nebýt rakoviny. Byla by oslava. Peklo by se sele. Pilo pivo. Hodovalo. Chtěl takhle oslavit už padesátku. Ale chemoterapie tomu nebyla úplně nakloněná. Byl to skromný megaloman. Myslím, že jsem po něm leccos podědila. Lásku ke čtení. K vědění. Vždycky říkával, že ještě před osmnáctkou měl přečtenou celou místní městskou knihovnu….