Nikdy jsem si nemyslela, že já budu sledovat psychologické poradny a navíc třeba do jedné i chodit. Každopádně je tomu tak a baví mě to. Mám pocit, že to zase rozšiřuje mozek do dalšího rozměru. Odkládám si tu pár účtů, co sleduju a co mě fakt baví a pomáhají dívat se na věci z jiných…
Rozčarování
Jsem naštvaná. Hrozně moc. Protože jsem si uvědomila, že jsem ten půl rok s Jendou se mu snažila vyjít vstříc. Pomoc mu. Hlavně mu nebýt na obtíž. Hlavně ho ještě víc nedobít po tý cuchtě šílený, co měl přede mnou. A zapomněla jsem se starat o sebe. Vlastně mám za sebou jedno z nejtěžších životních…
Do třetice
Řekl jsi mi, že to tam nemáš, že nejsi zamilovaný. Řekl jsi, že bys chtěl být. Přišel ses rozejít. A já tě nenechala. Protože zamilovanost je jen poblouznění, hormony, který nám na začátku umožňují přehlížet nedostatky toho druhého. Utvořit si vazby. A pak mít problém je opustit. A víš co? Já ty nedostatky vidím. Vidím…
Racio, emoce a kuriozity
Možná jsme skončili. Možná si to vyříkáme. Ať tak či onak bylo to třeba. Já jsem se potřebovala ozvat a udělala jsem to blbě a potřebovala jsem, abys mi řekl, že všechno bude dobrý. Že to prostě vždycky bylo dobrý. Tak jak jsi mi to napsal dneska. Tohle jsem potřebovala slyšet. Protože slovo od slova…
Černá Madona
Když mi umřel táta, věděla jsem, že se s tím nedá nic dělat. Naděje umírá poslední. Třeba se mi to jen zdálo. Ale nezdálo. Nešlo to vrátit. Když vám skončí vztah. Může to mít spoustu důvodů. Některé mohou být takové, že to nechcete zvrátit. Když se rozcházíte, protože spolu neumíte mluvit, je to relevantní důvod….
Veni, vidi, odivi
Člověk stárne. Mění se. Často na to ani nepřijde. Musí o tom začít přemýšlet. Před pár lety jsem pracovala na velkém mezinárodním projektu a v týmu jsem měla polovinu kolegů z Itálie. Většina byla přímo ze Sicílie. Hodně mě naučili. Hlavně trpělivosti. Klidu. Protože ani trpělivost ani klid z nich rozhodně nevyzařoval. Kolegyně z nich…
Tlačím na pilu
Drahý můj nejmilejší. Nikdy jsem nahlas ani v hlavě nikoho neoslovovala těmito pro mě vždy přeslazenými a neupřímnými slůvky rádoby vyjadřujícími náklonnost. Až doteď. Teď mě napadají pořád a vůbec mi nepřijdou neupřímná. Ale nahlas jsem je ještě vyslovit nezvládla. Všeho do času. Zpět k tématu. Mám tě ráda. Mám ráda, co jsem vedle tebe…
Za pravdu
Bulím. Už několik hodin. Jenda a já jsme před pár dny měli za sebou oficiálně 6 měsíců randění. Nebylo to bez zádrhelů, ale bylo to pěkných 6 měsíců. Půl rok. Uteklo to hrozně rychle. Přitom to je hrozně moc času. Času se poznat. Mít se rádi. Zamilovat se. Možná. Jak se pozná láska? Fakt jsem…
Montecarlo, Lucca a odražení Pisanů
V životě je spousta situací, které bychom si zpětně raději odpustili. Ale byli bychom dnes tím kým jsme, kdyby nás všechno, čím v životě procházíme, ať již dobré či zlé, neformovalo? Mates nevyšel, Jenda sice nadhodil, že by naše náhodné setkání mohlo něco znamenat, ale už s tím nic dalšího neudělal. Takže plán byl jasný….
Tři minuty na peróně
Říkal si Mates. Cyklista. Sportovec. Manuálně zručný. Zabodoval hned první zprávou. Udělal si v ní ze mě srandu. Hezky. Neprvoplánově. Krátce jsme si psali a záhy se domluvili na setkání. Pod ocasem. Vzhledem k tomu, že nemám na profilu reálnou fotku, tak další pomyslné body nasbíral už jen tím, že souhlasil s randem na slepo….